Slévárna
železa je největším zaměstnavatelem tohoto města, dříve zaměstnala přes 4000
pracovníků, dnes asi 1600.
Je to jistě atraktivní prostředí (na focení, ne na jednoduchý výdělek) a pro
nás i velká neznámá. Jak exponovat, barva nebo přece jen BW, co obléct, kam
nás pustí apod.
Vyfasovali jsme pláště a bílé přilby, aby všichni věděli, že nablízku jsou
"mantáci", co se zde neumí pohybovat. Ostatní pracovníci totiž měli
přilby jiných barev. Pepa si vzal vtipně kraťasy, což slévači pokrytí prachem
ocenili hlasitým smíchem a posunky. Ostražitost byla na místě, neboť spousta
předmětů a forem kolem nás měla teplotu přes 1000 stupňů a stačilo se jen
opřít ... .
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
No, bylo to jak v ocelovém městě a pracovní podmínky, tedy ne všechno bych chtěl dělat každý den. Například tohle určitě ne. Takové vytloukání písku z forem nebo obrušování nálitků, jinak zde pracují i ženy.
Po opuštění areálu jsme navštívili "bloky" - česky paneláková sídliště, což je také důsledek zaměstnavatele - odlevni železa.
Ale
o tom a o dlouhém jezeru ledovcového původu až příště. Fotečky ještě nejsou
hotovy.
A ty paneláky jsou sakra dlouhé!