Sebastiano Salgado - výstava "Workers"

Někteří členové fotoklubu R9 navštívili výstavu černobílých fotografií s rozsáhlého projektu světoznámého brazilského fotografa Sebastiana Salgada.
Výstava putuje ve čtyřech rekonstuovaných vagónech Českých drah. Popravdě, od mamutu typu ČD bych takový počin ani nečekal a tímto se jim omlouvám. Běžnější je spíš slyšet o stávce než o tvořivém přístupu. Pořádající Leica gallery dostala výpověď z prostor pod Pražským hradem a toto je opravdu skvělý způsob, jak přiblížit nejen fotografům opravdu famózní dílo. Navíc výstavu navštíví spousta diváků, kteří by do Prahovic nejeli - je to prostě dost daleko. Od nás 350+350 = moc kilometrů. Takhle si výstava zajela za diváky. Nápad opravdu výborný, ale asi ojedinělý.

V rozhovoru zveřejněném v Respektu č.19 uvádí sám autor spoustu zajímavých údajů - člověk se z nich může i poučit:

K tématu Sebastia přivedl pocit, že končí jedna éra průmyslové revoluce, dělníky nahrazují roboty a autor chtěl zaznamenat původní způsob výroby, který mizí. Staré výrobní postupy se stěhují do zemí "druhého" a "třetího" světa. A proto Sebastiao cestuje za nimi.
Z toho plyne: Za tématem se cestuje a to i dost daleko.

Jak dlouho projekt vznikal?
6 let ve 25 zemích. Od Francie a Británie, přes Sicílii třeba do Ruska, Brazílie, Indie.
Z toho plyne: Pořádná věc nevznikne hned a musí se asi i dost plánovat.

Sebastiao je vzděláním ekonom a to mu pomohlo orintovat se v souvislostech (ekonomika zemí s jejími vazbami, sociologie, vztahy bývalých kolonií apod.). Z pozice mezinárodního ekonoma emigrova se svou ženoui na protest proti brazilské diktatuře a octli se v Paříži a později v Londýně. Až tady ve svých 29 letech začal fotografovat.
A opět: Vzdělání je deviza vždy a dá se uplatnit i ve zcela jiném oboru činnosti.

 

Na výstavě byly prezentovány fascinující velkoplošné černobílé fotografie (cca 40x60 - 70x100 cm) z lokalit, které řada z nás nenavštíví (Barma - sběr čaje, Indie - kopání 300 km zavlažovacího kanálu motykami a odnášení zeminy na hlavách žen, těžba uhlí v Indii, ale stejně tak kopání eutoatlantického tunelu, lov tuňáků ve středomoří, či neskutečně bizardní mraveniště 50 000 dělníků v jedné velké díře, pardon, povrchovém zlatém dole Serra Peladav Brazílii).

 

Je třeba říct, že všechny tyto silné fotografie byly přitom velmi lidské a nikdy neurážejí ony workers. Je zde řada portrétů, které jsou spíše oslavou lidské činnosti.

---

 

Salgado svými projekty nejde jenom za prvoplánovým efektem, ale snaží se svými snímky pomoci lidem "pochopit, co se na planetě děje".

V článku je řada silných míst:

Změnil jste názor na lidskou povahu?
Změnil jsem názor na evoluci. Dříve jsem si myslel, že vývoj jde vždy k lepšímu. Teď vím, že evoluce může směřovat kamkoliv. Můžeme kráčet ke konci lidského druhu. Ne, že bych nevěřil v existenci řešení. Pokud dokážeme dospět k poznání, že jsme v ohrožení a musíme jednat jinak, máme dostatek zdrojů, zkušeností a technických prostředků, abychom problémy vyřešili. Otazkou zůstává, zda jsme schopni pochopit, co se nám děje.

O novém projektu "Genesis":
"Doufám, že se mi podaří ukázat, že ještě pořád žijeme v kontaktu s původním počátkem".
"Fotografoval jsem dlouho lidi, kteří migrují, kteří bojují o přežití. Teď chci zachytit planetu, na níž žijeme. Ten projekt bude trvat osum nebo deset let. Je pravděpodobně můj poslední, budu-li dost zdravý na to , abych ho dokončil.

 

Velký zážitek, alespoň pro mne. A nebylo to jenom o nějaké exibici fotek.